Jaroslav Platejs Král

Dirigent a herec Pavel Vondruška, a moje omluva.

Dnes, 15.listopadu 2010 je významný den. Není sice žádný státní svátek, ale pro mě je opravdu sváteční. V prvé řadě slaví svoje 5. narozeniny moje vnučka Jessica(můj druhý vnuk Vojta je slaví za měsíc a půlměsíc). O nich možná až někdy jindy. Rozhodl jsem se napsat tento článek hlavně proto, že dnes slaví narozeniny také Pavel Vondruška, dirigent a herec, který si zaslouží, abych se o něm zmínil, a také se mu omluvil. Narodil se o osmdesát let dříve než Jessica, v roce 1925 a je mu tedy neuvěřitelných 85 let.

Jako dirigent působil v Moravské filharmonii v Olomouci, v opeře Státního divadla Ostrava a v Hudebním divadle Karlín. V činohře Národního divadla v Praze účinkuje od r.1977 jako dirigent jejího orchestru. V mládí ke konci studií se stal korepetitorem ND. U Cimrmanů jako herec působí od r.1969. Hrál ve filmech Postřižiny, Slavnosti sněženek, Marečku podejte mi pero, Slunce, seno, jahody…., Vratné lahve a dalších. Mluví devíti jazyky. A tady se chvíli zastavím. Protože nemá problém se domluvit, je výborný muzikant a má rád divadlo, tak taky rád provádí  turisty po Stavovském divadle. K průvodnímu slovu jim hraje i úryvky z Mozartových oper, které k tomuto divadlu patří. Pavel Vondruška si vždy  postaví varhany doprostřed hlediště, kolem sebe soustředí skupinu turistů a zahájí produkci. Jenže on si staví své klávesy přesně tam, kam se umisťuje tzv. rejža stůl při zkouškách. Jednoho dne tam varhany zase stály, ale turisti zatím ještě někde bloudili po Praze, a zkouška měla začít za půl hodiny. Tak jsme s kolegou Honzou Suhradou  přemístili jeho varhany mimo hlediště, a to až na chodbu. Svoje místo obsadil rejža stůl. Vzápětí si přivedl turisty P.Vondruška a začal s výkladem. Když ale měl zahrát prvního Mozarta, zjistil s vyděšeným výrazem, že tam nestojí varhany, ale stůl s lampičkama. Začal zoufale pobíhat a hledat. Až je nakonec našel na chodbě. Mozart se tedy ozýval z chodby. Nebylo to důstojné místo pro něj, ale on taky neměl snadný život. Pavel Vondruška vždy vykládal, pak zmizel a hrál. My jsme to všechno s Honzou pobaveně sledovali. Když dokončil svoje vystoupení, začala divadelní zkouška. Přesně na čas. Toto představení Pavla Vondrušky bylo v tomto provedení premiérou a zároveň derniérou. Nemělo reprízu. Rád bych se mu omluvil za to malé darebáctví, jestli o to vůbec stojí. Vlastně za to hlavně můžou  zbloudilí turisti. Ale když má ty  kulatiny, tak se omlouvám. I po těch letech. Pozdě, ale přece. Hodně zdraví pane Vondruško.

V Praze 15.11.2010

JPK

Je mi moc líto, že musím dnes připsat ještě tyto řádky. Doufám, že si pan Vondruška přečetl

včas mojí omluvu, protože v sobotu 5.2.2011 bohužel zemřel na následky tragického prosincového pádu do orchestřiště svého oblíbeného Stavovského divadla. Teď už mu můžu jen popřát klidný spánek v uměleckém nebi.

V Praze 7.2.2011

JPK