Silnice 2.třídy - D1.
Silnice 2.třídy – D1.
Chci se s váma podělit o svůj zážitek z jízdy po veřejné komunikaci, kterou někteří optimisté nazývají dálnicí D1. Jezdím po ní často do rodného Královského města Pelhřimova a zpátky domů do Prahy, kde žiji 33 let. Pamatuji tedy začátky D1 až po současnost, ale každý výmol neznám, protože jich stále přibývá, a to se nedá. Nechci jen psát kritiku na D1, a to že si tam ničím svoje auto, ale popsat pro někoho možná i poučný příběh. Moje auto není žádný model z letošního autosalonu, a tak se občas něco kousne. U Fabie 1.2 z roku 2002 se kousl plovák v nádrži. Zřejmě se mu v těch dírách taky zajídal předražený benzin. Palivoměr ukazoval stále plnou nádrž i po ujetí 300 km. Kdyby benzin z nádrže neubýval, tak bych si nemohl přát lepší auto. Ale tak naivní zase nejsem. Někdo mi poradil, že stačí nějaký prudší pohyb, náraz nebo brzdění a plovák se může uvolnit. Čelní náraz jsem hned vyloučil, rychlejší pohyb po zralé úvaze taky. Vybavila se mi poslední jízda po D1, kde mi v některých úsecích vyskakovalo CD z přehrávače, nebo potom zase nešlo vypnout rádio a neustále se znova zapínalo. Naordinoval jsem tedy léčbu. Jízda po D1. Jel jsem stále v pravém pruhu přes všechny duny a výmoly po celou trasu. Přetrpěl jsem to a zpátky domů se pozvolna ručička palivoměru vydala správným směrem doleva. Ještě jsem zatím nezjistil co jsem jízdou poškodil, ale opravil jsem plovák. Vlastně já ne, ale silnice 2.třídy D1.
Ještě jedna moje rada:
Máš-li řídkou stolici, vyhýbej se dálnici.
V Praze 8.12.2011
JPK
