Zdena Holejšovská, Chodovská tvrz 2.3.2010
Zdena Holejšovská – výstava obrazů na Chodovské tvrzi.
Vernisáže, to je zvláštní umělecká a společenské disciplína. Jakoby výtvarno nemohlo být samo, přichází ho podpořit další múzično. Někdy je to jen šmydliky pidliky (Jaroušek Svěcený promine), někdy se přidá i zpěv, něco exotického je také dobré, třeba český aborigines s didgeridoo ze suché větve eukalyptu vyhlodané termity, cirkulačně dýchá a využívá dutinové rezonance dřeva k vydávání nepřetržitého bručivého zvuku, ve kterém zaniká chrčení návštěvníků, kteří se již nemohou dočkat občerstvení. To je také důvodem proč mezi návštěvníky je nejoblíbenější gastrojazz. Požitky sluchové se snoubí přímo s chuťovými a nevzniká mezi nimi zbytečná prodleva.
Jeden předěl tam však ještě je a na něj nesmíme zapomenout. Příhovor kritika, samozřejmě spřáteleného, nepochybujeme o duševním zdraví autora, nebude si přece zvát kritika, aby ho strhal. Někdy se ale takový kritik těžko hledá a pak zaskočí kamarád. Ten nejlepší z hospody je však nepoužitelný, zná vás sice dobře, výřečný je dostatečně, ale žádný váš obraz neviděl a na vernisáži bude i vaše manželka, ta ho nesnáší, a kdyby spustil historky o té Karkulce, co občas potkáváte, nebylo by to nejlepší.
Je třeba najít kamaráda důvěryhodného a nejlépe mediálně známého, který připoutá pozornost k vernisáži a pár zlatinek z jeho glorioly ulpí i na vystavených dílech. Nemusí však být vyhráno. Celebrita není moc hovorná, výtvarno jí nic neříká a ona také nebude nic říkat a co se týká ulpívání, není jisto, zda to nepoletují lupy a jestli naopak nečeká, že ulpí něco na ní.
To však není případ Františka Ringo Čecha. Když jsem dostal pozvánku na vernisáž na Chodovskou tvrz na výstavu Zdeny Holejšovské, začal jsem se těšit nejen na ni. Františka R.Č. jsem v poslední době viděl několikrát v TV a vždy měl, co říci. Na Tvrzi tomu nebylo jinak.
Žádný režisér by to nepřipravil lépe. Františkův projev začal břeskným zazvoněním mobilu, kterým přerušil úvodní věty Milana Martiníka, kurátora Tvrze. Pan Čech se omluvil: „Jsem to ale debil!“ a marně se pokoušel mobil vypnout. Když už to vypadalo, že bez destrukce to nepůjde, mobil zmlknul, ne tak František.
Tak úžasný životopis Zdeny Holejšovské, jaký vyprávěl F.R.Č., žádný z malířů, kteří kdy vystavovali na Chodovské tvrzi, neměl. A ty zážitky z Japonska! František zhubnul a už není pro Japonky tak přitažlivý, jako když měl 110 kg, ale i ta stovka stačí, aby mu hladily bříško. Nedá se to převyprávět, to se musí zažít. Snad ještě volně ocituji ze závěru proslovu.
„Na každé pořádné akci je důstojník BIS, který pořizuje zápis. Prosím, aby si poznačil vzkaz pro Parouba: Všechno to byla nadsázka.“
Jak to bylo doopravdy? To si dovolím ocitovat s laskavým svolením z taháku, který pro Františko Ringo Čecha připravila Zdena Holejšovská.
V roce 1975 jsem oslovila galeristu Talleres de Pintura v Buenos Aires a nabídla mu osm svých obrazů jmenoval se Carlos Hahn a spolupracovali jsme spolu asi pět let, než zemřel na rakovinu plic.
Byla to pro mne úžasná škola přes oceán. Nikdy jsem ho neviděla, jednou jsme spolu hovořili telefonem. Jeho dopisy však schraňuji dodnes. Od té doby maluji, jak to mají rádi Argentinci. Hodně barevně a vysokou pastou.
V roce kdy mi odešel Carlos jsem byla představena galeristovi Kenjimu Hirasawovi z Tokia. Spolupracovala jsem s jeho firmou Towo art center inc. třicet let. V roce 1999 mi uspořádali samostatnou výstavu a já poprvé navštívila Japonsko.
Vloni nový galerista pan Akira Noguchi uspořádal další moje samostatné výstavy v Tokiu a v Kobe. Byl to opravdu úžasný výlet. Vystavovala jsem na 40 obrazů a bylo mi potěšením vidět sběratelku, která si kupovala i tři moje obrazy najednou - a to tam jsou desetkrát dražší...
V Tokiu měl tou dobou výstavu i Renoir - francouzský impresionista a ten měl tedy o moc větší návštěvnost J.
Japonsko jsem si zamilovala, ale domů jsem se vracela ráda, třeba taky proto, že tu mám kamarády jako jsi Ringo ty!
Přátelé vy nemusíte až do Japonska, stačí navštívit Chodovskou tvrz v Praze na Jižním městě a oči vám pohladí obrazy Zdeny Holejšovské a naladí vás na barvy jara, které se kolem nás probouzí.
Slávek Matějka, duben 2010
Foto Jaroslav Platejs Král
Komentáře
Přehled komentářů
Po čase jsem náhodou objevila tento jeho článek na internetu a musím mu dodatečně poděkovat - hezky to napsal.Připoměla jsem si tehdejší dobrou atmosferu a opravdu nezapomenutelné uvedení výstavy mým kamarádem Ringo Čechem.Jeho i moje obrazy můžete vidět v Galerii Amirro, Náchodská 1880/113 v Horních Počernicích.
malířka Zdenka Holejšovská
Dík panu S.Matějkovi
(z.Holejšovská, 11. 2. 2012 14:23)